Tibetský teriér
Candramasi Khatakhyi

      

NAŠE ZOO

     
 Mniaučí (pravý vesnický černobílý kocourek )

.... je vrstevník a veliký kámoš Candry. Když jsme Mniaučínka poprvé uviděli , nesl ho náš známý v jedné ruce a  v  druhé měl kýbl s vodou. Když jsme se zeptaly, kam jde s tím kotětem, tak nám odvětil: „ No utopit, vždyť to bude zase kočka a my už nechcem další koťata.“ Tak jsme prosily , ať kotě netopí, ale ani další odpověď nás neuspokojila:„Já ho teda utopím, až odjedete!“ Po krátkém přemlouvání jsme si koťátko od Pešlů z Pětichalupí na Šumavě odvezly.
Původnímu páníčkovi teď posíláme fotky Mniaučínka, jaký z něho vyrostl krásný kocourek a né kočička. I když teď, po kastraci, jsou opět úvahy nad jeho pohlavím trochu sporné. Rozhodně je však zdrojem všech lumpáren, které se u nás doma dějí. S Candrou podniká pravidelné honičky, většinou v 5 ráno, kdy Mniaučí lítá vrchem hlava nehlava a Candra běhá spodem a dupe jako slon. Ku všeobecnému potěšení našich sousedů.
    
 Lucí (správně Lucius, protože je černý jak Lucifer z pekel)

.....Lucí se potuloval o Vánocích 2001 s dalšími 4 úplně stejně černými sourozenci po areálu Akademie věd v Lysolajích. Hodné paní z účtárny malá koťátka pěkně přikrmovaly, a nahrazovaly jim tak nezodpovědnou mámu, která o koťata jevila jen pramalý zájem. Když žadonící koťátka uviděla poprvé jednoho rána cestou do práce panička Helenka, rozhodla se vzít věc do svých rukou a najít všem nové domovy. 
Toho nejpřítulnějšího si vzala domů, a vyrostl z něj náš Lucius, a i pro ostatní brášky a sestřičky se našel u dobrých lidí útulný kout. Lucí je velmi pomalý kocour, myšlení mu dělá trochu obtíže a nejvíc času tráví spánkem na mikrovlnce nebo skleníku. Jen občas se zapojí do honiček Candry a Mniaučího, patrně ještě teď nepochopil jejich smysl....
   
V naší rodině jsou ještě další zvířátka, jako andulky, rybičky, pavouci, čolci, žáby, ale s těmi není komunikace až na tak vysoké úrovni. Za zmínku ale rozhodně stojí náš senegalec Bert, který přivádí svým křikem k šílenství nejen své paničky.....
    

Od října 2002 máme zbrusu nové koťátko....kocourek Kitchie.

....Hlasitě promňoukal celou chladnou říjnovou noc venku, než jsme zjistily, že je zavřený pod kapotou auta našeho souseda. S pomocí hodné paní Pencové ho panička Editka odchytila a zajistila vše potřebné pro záchranu koťátka. Zablešeného kocourka asi někdo po víkendu vyhodil a dál se nestaral, co si 20-ti dekové kotě počne samo na světě. Mělo však veliké štěstí a za 14 dnů u nás přibralo 50 dkg....
  

Myslíte si, že je naše malá ZOO již konečná? Není ! Plánujeme další přírůstky, tentokrát psí, ale o tom až později .......